Zázračný úklid

Jak na úklid? 

Znáte to, jak kolem sebe máte milion věcí?

Když jdete do koupelny vídíte spoustu mastiček, krémů na pleť, kosmetiky, šampónů, balzámů na vlasy, kartáčků, spoustu zubních past,.. Tu a tam najdete třeba pět pilníků na nehty, čtvery nůžtičky, žiletky povalující se v podstatě všude atd.. A to jsme ještě stále v koupelně. Co teprve v kuchyni, kde najdeme 10 šufánků, z nichž jsou dva na těstoviny (jeden na špagety, druhý na kolínka), další šufánek je na polévku, další dva jsme od někoho dostali, takže se jich za žádnou cenu nechceme zbavit, a jen tak nám tam leží, a o těch ostatních skoro nevíme, protože i přesto, že při třídění jsme se znovu a znovu ujistili, že je jednou použijeme, jsme je nakonec nepoužili. Nebo možná jednou, právě hned po třídění. Pak už nemluvím o 50 nožích s ruzným ostřím, z nichž je většina stejně tupá, takže se o ostří nedá ani mluvit.

Pokud to takhle u Vás nevypadá, tak gratuluji. Nicméně věřte, stále je kam se posouvat.

Hemží se to kolem nás věcmi. Většinou nám tyto věci spíš zavazí, dělají nepořádek, než abychom je plnohodnotně využívali.
O tomto tématu krásně povídá Marie Kondo v knížce Zázračný úklid. Doporučuji přečíst! I přestože se považujete za nejpořádnějšího člena rodiny. Může Vám to hodně pomoci a to nejen v úklidu. Jak třeba mně.

A teď můj příběh...

Od narození jsem bydlela na vesnici s taťkem s starší ségrou.
Zhruba v 15letech jsem začala více řešit pořádek. Jenže jsem ještě nevěděla, ani zdaleka, co to znamená.
Nejprve jsem se snažila "pořádek" udržovat. Což mi vydrželo tak týden. Protože s množstvím věcím které jsem vlastnila, to prostě nešlo. Musela bych uklízet každý den 5hodin jenom v jednom pokoji. Nešlo se o tyto věci prostě postarat. V průběhu se mi začaly kupit věci na stole. Různé propisky, papíry, učebnice, pak věci, které tam vůbec nepatřily. A to i na ostatních poličkách. Zároveň se mi to zanášely prachem, který jsem nestíhala utírat. 
Pak jsem si to rychle uvědomila a zběsile zašala opět uklízet s předvětčením, že už si na to dám pozor. 
Ale za dva týdny znovu. Kupily se mi jak věci na různých místech, tak i nevytřené podlahy, neutřený prach,..
Takovýchto koloběhů bylo nespočet. Určitě to sami znáte. 

Cca v 19letech jsem si přečetla právě knížku od Marie Kondo.
Myslela jsem, že jsem prozřela. Začala jsem se masivně zbavovat věcí. Dokonce to došlo do fáze, kdy jsem se začala koukat úplně jinak na naši domácnost. Všude se válelo všechno. Moje reakce? Začala jsem věci, které mi přišly zcela nevyužité (což byla fakt většina různě po domě), vyhazovat. Do popelnice před domem. Plnící se popelnice si všimla moje rodinka, která Zázračným úklidem nebyla vůbec zasvědcená, a ode mě, jako nejmladšího člena rodiny, si samozřejmě nenechali vysvětlit, jak se věci mají. Takže z mojí snahy o opravdový úklid, nakonec vzniklo doma peklo. Poštvala jsem proti sobě sestru i taťku. Za žádnou cenu si nic nenechali vysvětlit. Vážně hodně jsem se snažila, protože téma úklid byl u nás doma vždy problém. V podstatě 99% hádek vycházelo právě odtud. Tudy cesta nevede..
Přestěhovala jsem se nakonec do Brna, kde jsem postupně vystřídala 4 byty. V každým z nich byla vždy snaha o nějaký způsob úklidu. 
V předposledním, kde jsme bydleli společně s Mikim, jsme na úklid hodně dbali. Nakonec, to byl on, kdo mě ke knize přivedl. Ale i tak se nám to vymknulo z rukou, jak jsme si při vystěhování postupně začali uvědomovat. 
Sice jsme měli docela málo věcí oproti ostatní domácnostem, které znám, ale nestačilo to. Nestíhali jsme uklízet a i o malé množství věcí se starat. Byt postupně přestal působit jako hotel, o čež jsme se zprvu snažili.
Když jsme se stěhovali, nejprve jsme odvezli na vesnici věci, bez kterých se můžeme poslední dva týdny pobytu obejít. Odvezli jsme přes polovinu bytu, a za celou dobu posledních týdnů na bytě jsme zjitili, že ani jedna z nich nám nechyběla. Aha... Tak asi jsme to úplně nepotřebovali. 
V průběhu vyklízení bytu jsme naráželi i na plesnivá okna, pavučiny, hromádky drobků kupících se v šuplících, ušmudlaný nábytek,.. Jak říkám, hotel to rozhodně nebyl.

Teď jsme v malinké garsonce, takže sem jsme museli přívézt vážně jen nejnutnější. Víc by se toho nevešlo. Máme sice 3 vidličky, 2 nože, minimum oblečení, ale nic nám nechybí. Jsme mnohem šťastnější. Nikde se nic nekupí.